Honba za úspěchem a pád do závislosti
Celý svůj dospělý život jsem strávil v dramatické a úzkostné honbě za materiálním úspěchem. Každý den mě provázel pocit nejistoty, strachu a ohrožení. Možná proto, že jsem žil s neurčitou představou, že materiální dostatek a obklopení se hodnotnými věcmi mě zbaví úzkosti. Až mnohem později jsem si uvědomil, že to, čeho se potřebuji zbavit, je pocit vlastní malosti a nedostačivosti.
Hromaděním věcí a úspěchů jsem chtěl světu – vlastně sám sobě – dokázat svou hodnotu. Bohužel jsem se o tu lidskou, niternou a podstatnou hodnotu staral jen pramálo. Naopak jsem ji svým způsobem života pošlapával, ponižoval a potlačoval své skutečné já. Čím více klesal můj pocit vnitřní hodnoty, tím větší byla potřeba být úspěšný. A když se to nedařilo, alespoň jsem úspěch předstíral a maskoval vyčerpávajícím výrazem bezstarostného šťastlivce.
Výsledkem bylo naprosté emoční vyčerpání, deprese a úzkosti. Jedinou sebezničující záplatou na mou postupně se rozkládající duši byl alkohol a nezřízený život, kterým jsem si vytvářel pocit moci a nadřazenosti – avšak vždy jen na krátký okamžik. Propady nálad a nutnost je překrýt ještě větším „tahem“ mě uvrhly do pasti závislosti, kterou jsem si odmítal přiznat.
Krize během pandemie a hledání pomoci
Většinu dní jsem zažíval intenzivní pocit odpojení od sebe samého. Úzkosti a deprese byly tak silné, že alkohol a léky na uklidnění se staly každodenní nutností. Svět kolem mě plynul, ale ve mně se rozšiřovala temnota a objevily se reálné myšlenky na sebevraždu. Obklopen dostatkem jsem ztratil kontakt sám se sebou. Byl jsem zoufalý a naprosto závislý.
Odjakživa jsem věřil ve vyšší moc, která prostupuje náš svět, a v tomto období jsem se k ní neustále modlil. Prosil jsem o zázrak, který by mě vyvedl z vlastní temnoty na světlo. Nevím, jestli mě ona vyšší moc skutečně vyslyšela, nebo to byla náhoda, ale něco se ve mně zlomilo. Poprvé v životě jsem si upřímně přiznal svou bezmoc nad sebou samým a nastoupil jsem na intenzivní 6týdenní terapii závislosti na soukromé klinice.
Objevování psychoterapie a nové začátky
Neměl jsem tušení, co terapie obnáší. Myslel jsem si, že stačí na pár týdnů vynechat alkohol a vše se dá do pořádku. Dnes vím, jak moc jsem byl naivní. V nepořádku jsem byl já sám, od A do Z, a abstinence byla jen nezbytným krokem k započetí skutečné změny.
Měl jsem štěstí. Nejenže jsem úspěšně dokončil terapii, ale začalo mě zajímat, co psychoterapie skutečně znamená. Fascinovalo mě, jak funguje lidská duše. Co se to s námi v dnešní bláznivé době děje. Začal jsem studovat psychoterapii a filozofii, konkrétně fenomenologii, která mi umožňuje lépe porozumět vlastní existenci jako člověka s uvědomující si duší.
Objevil jsem, co znamená péče o duši, epimeleia peri tés psychés, jak to nazývali staří Řekové. Vstoupil jsem do psychoterapeutického výcviku a začal si uvědomovat svou autenticitu. Založil jsem neziskovou organizaci Jiné dny z.ú., která by měla v příštím roce ožít.
Sdílení zkušenosti a pozvání na společnou cestu
Vznikla ve mně potřeba sdílet svůj životní příběh, svou cestu z temnoty na světlo. Ačkoli se občas propadnu do pološera, cítím se mizerně nebo prožívám depresi, už vím, kde je ta prosvětlená mýtina uprostřed ztemnělého lesa mé duše a jak se na ni vrátit. O tom bude tento web.
Začal jsem sérií podcastů nazvaných Jizvy, meče, štíty, což jsou mé osobní pojmy pro základní danosti naší psychiky. Musíme je pochopit, abychom mohli pokročit dál. Jejich přijetí a pochopení jejich hluboké psychické podstaty je nezbytným prvním krokem k porozumění sebe sama.
Prosím, zkuste překonat mou rozvláčnost a občasnou nesrozumitelnost (se mnou je to občas těžké 🙂 ) a pojďte se mnou dál na cestě sebepoznání a sebezkušenosti. Pokud pomohu alespoň jednomu z vás najít cestu k vyššímu sebeuvědomění, které je nezbytné k dosažení toho nejpodstatnějšího – záblesků skutečného štěstí pramenícího z dostatku vlastního bytí – pak byl můj úkol splněn.
Amen 🙂
